Průvzdušnot otvorových výplní se vyjadřuje pomocí klasifikační normy ČSN EN 12207. Zde se otvorové výplně zařazují do tříd 1 až 4. Vyjádření se provádí v m3/(h.m) délky funkční spáry nebo m3/(h.m2) plochy otvorové výplně. Zkoušky probíhají při přetlaku 50 až 600 Pa. Většina dnes vyráběných oken se řadí do nejtěsnější - tedy 4. třídy těsnosti. To znamená, že takové okno samo o sobě nezajistí požadovanou násobnost výměny vzduchu v místnostech. Požadovaná intenzita výměny vzduchu je 25 m3/osoba/hod. nebo 1 x výměna celé kubatury vzduchu v místnosti za 2 hodiny.
Pro zajištění požadované výměny vzduchu se běžně používá tzv. mikroventilace (nazývaná též spárové větrání). Je to v podstatě mechanismus integrovaný v obovodovém kování. Při mezipoloze okenní kliky dojde ke vzniku malé spáry podél těsnicícho profilu a tím k většímu provětrávání prostřednictvím funkční spáry.
Pracovníci Mendelovy univerzity - Zkušebny stavebních výrobků ve Zlíně prováděli série zkoušek na velkém množství vzorků tříkřídlého okna 2100 x 1500 mm při přetlaku 50 Pa s jedním křídlem v poloze mikroventilace. Výsledky jsou poměrně velmi zajímavé, ukázaly totiž rozptyl průvzdušnosti od 64 do 408 m3/hod. Vzorky s vyššími hodnotami se již přibližují normovým požadavkům na výměnu vzduchu v místnosti.
Dle mého názoru zajímavý fakt je, že rozptyl výsledků je tak velký. Prakticky to totiž znamená, že tradiční argument prodejců znějící v tom smyslu, že "okno má mikroventilaci a vše je tedy v pořádku" vůbec nemusí být relevantní. Záleží totiž na profilaci funkční spáry, druhu použitého těsnění, druhu kování a podobně. Jak vidno, některá okna byť s mikroventilací normový požadavek nezajistí.
Je proto na místě si vyžádat výsledky zkoušek průvzdušnosti a při požadavku na zvýšenou prvzdušnost (učebny škol a podobně) je nutno provést potřebné výpočty a navrhnout přívod vzduchu jiným způsobem než pouze přirozenou výměnou okny. Při nedostatečné výměně vzduchu dochází k nadměrným koncentracím hlavně CO2, což v důsledku znamená, že pobyt v takových místnostech je nezdravý až nebezpečný podle stupně koncentrace.
Dalším velmi zajímavým tématem bylo stanovení součinitele prostupu tepla rámů dřevěných oken. Součinitel prostupu tepla obecně závisí na součiniteli tepelné vodivosti λ (W/m.K), tloušťce profilu a teplotním spádu. Dřevo je anizotropní materiál. Jeho vlastnosti se mohou výrazně lišit i v rámci jedné dřeviny. Může to být různá hustota dřeva (podle místa původu), směr vláken a vlhkost materiálu. Například zvýšení vlhkosti materiálu o 5% vede ke zvýšení tepelné vodivosti v řádu až desítek %.
Důležitý je fakt, že diference hodnoty tepelné vodivosti λ v řádu dvou setin W/(m.K) způsobí diferenci v součiniteli tepelného prostupu celého okna Uw v hodnotě až dvě desetiny W/(m2.K). To je hodnota, která již má svou váhu a dřevěná okna může například oproti plastovým značně znevýhodnit v prodejnosti.
Výsledkem diskuse na toto téma je názor, že by bylo vhodné sestavit jednotnou metodiku stanovování tepelné vodivosti dřevěných profilů, aby tyto rozdíly, které jsou dosti výrazné nepodléhaly osobním pohledům jednotlivců na celou problematiku. V zájmu celé věci je jistě maximální míra objektivity, aby výsledné hodnoty tepelně technických vlastností oken byly s maximální vypovídací hodnotou.
Nad rámec programu semináře vystoupil na vlastní žádost zástupce společnosti Saint Gobain, divize Izolační skla. Krom jiného prezentoval zajímavý poznatek. Známou vlastností izolačních skel je efekt vzniku konvexního zakřivení plochy skla při velmi nízkých venkovních teplotách a naopak konkávního zakřivení při teplotách vyšších.
Pevnost připevnění zasklívací lišty ke křídlu okna či dveří výrazně ovlivňuje těsnost obvodu izolačního skla uloženého v zasklívací spáře okna. Obecně jsou na tom v tomto směru výrazně lépe okna plastová oproti oknům dřevěným. Zasklívací lišty oken dřevěných jsou připevněny většinou pouze nastřelenými hřeby, což samo o sobě není dostatečné. Je proto nutné použít dostatečnou masu vhodného silikonového tmelu v kombinaci s dostatečně masívní zasklívací lištou.
Pokud sevření izolačního skla není dostatečné, může při zakřivení plochy izolačníhoskla výše popsaným způsobem dojít až ke ztrátě těsnosti obovodu izolačního skla a tím samozřejmě i ke ztrátě deklarovaných počátečních vlastností celého výrobku. Pro úpnost je nutno dodat, že problém se tká spíše větších rozměrů skel. Může se ale objevit již i u běžných panelákových oken 1500 x 1500 mm.
