Jaké jsou výhody a nevýhody plastových oken?

15.11.2012 | Komentáře: 0 | Přečteno: 5445x

Dobrý den, zajímá mě, jaké jsou výhody a nevýhody plastových oken. Můžete mi poradit?

Autor:

Odpověď:

Výhody plastových oken

Velmi příznivé fyzikálně-technické vlastnosti, je-li tloušťka profilu v souladu s hodnotami dle ČSN EN 12608 - Profily z neměkčeného polyvinylchloridu (PVC-U) pro výrobu oken a dveří - Klasifiikace, požadavky a zkušební metody. Výrazného zlepšení především tepelně-technických vlastností (součinitele prostupu tepla) lze dosáhnout vyplněním jedné nebo i více komor profilu tepelně-izolační hmotou(tvrdá PUR pěna, vkládání polystyrénové vložky kopírující vnitřní obvod komory a podobně). Někdy je však přínos takového opatření přinejmenším diskutabilní, jako například na tomto obrázku, kde je funkce izolantu nevyplňujícího celý prostor v předmětných komorách spíše symbolická.
Velká odolnost proti účinkům povětrnosti, proti korozi, plastové rámy jsou odolné proti působení agresivních látek přítomných ve většině čistidel a v různých jiných chemických roztocích, případně je jejich negativní účinek jen nepatrný.
Nová okna a dveře jsou opatřeny fólií chránící povrch výrobků před poškozením způsobeným neopatrnou manipulací při jejich montáži.
Jsou takzvaně bezúdržbová. Tento termín je velmi rozšířen, platí však pouze do určité míry v tom smyslu, že není potřeba obnovovat jejich povrchovou úpravu (proti oknům dřevěným). To však neznamená, že není nutné provádět vůbec žádnou údržbu. Promazávání pohyblivých částí kování je nutností, seřizování polohy pohyblivého křídla v rámu okna je nutné stejně jako u oken z ostatních materiálů.
Poměrně příznivé optické působení dané geometrickou přesností plastového profilu, dnešní nabídka výrobců zahrnuje jak profily s výraznými hranami, tak i profily s hranami zaoblenými, které působí měkce.
Plastová okna umožňují provádět velké množství různých tvarů a uspořádání, v běžných stavbách splní většinu běžných architektonických požadavků.
Je možné volit z mnoha různých barevných variant. Tyto úpravy základního bílého profilu však většinou znamenají cenový nárůst, který bývá někdy i podstatný do té míry, že je smazána výhoda nižší ceny okna proti jiným zde hodnoceným.
Na rozdíl od oken dřevěných, kde je toto provedení výrobně poměrně náročné, drahé a pro některé kombinace prakticky neproveditelné, lze bez problémů realizovat okna a dveře, které mají barvu na vnitřní straně odlišnou od barvy na straně vnější.

Nevýhody plastových oken

Z hlediska běžného použití je nevýhoda plastových výrobků v jejich menší statické únosnosti v porovnání se všemi ostatními druhy. Je to dáno tím, že materiál profilů (neměkčenéný PVC) je křehký. Zvýšení únosnosti profilu se dosahuje pomocí ocelové výztuhy umístěné do největší z vnitřních komor profilu, viz obr. 6 – plastový profil s výztuhou. Výztuha však přenáší zatížení pouze po délce profilu křídla či rámu, v rozích je z technologických důvodů přerušena. Ve výjimečných případech se rohy zpevňují vkládáním vnitřních rohovníků. Proto nelze plastová okna vyrábět ve větších rozměrech a sestavách, které se běžně mohou realizovat u výrobků ostatních. V poslední době se někdy používá zasklívání křídel tzv. vlepováním skel do křídelních rámů. Použití tohoto způsobu zvyšuje statickou tuhost celého křídla a je možné zvětšit maximální vyrobitelné rozměry.
PVC je, jak bylo výše řečeno, křehký materiál, který je zároveň ale také termoplastický, což znamená, že je vysoce citlivý na vyšší teploty. Při vystavení přímému působení slunečního záření dochází k tomu, že povrchová teplota rámů dosahuje běžně 40 až 50 °C u bílého provedení a kolem 80 °C i více u tmavších barev. To může vést až k trvalé deformaci výrobku – i toto je důvod, proč jsou plastové otvorové výplně větších rozměrů poměrně rizikovou záležitostí. Tuto nepříznivou vlastnost lze eliminovat použitím venkovního opláštění z hliníku.
Po zabudování do stavby je většinou nutné výrobky z plastu častěji seřizovat pomocí rektifikovatelných částí kování. To se týká především výrobků s většími rozměry (typicky u oken panelových domů). Nutnost častějšího seřizování je dána rozdílnou tepelnou roztažností ocelové výztuhy a plastového profilu (součinitel teplotní roztažnosti α oceli je 1,2–1,5 mm/(m.K) proti plastu se součinitelem α cca 8–10 mm/(m.K). V praxi to znamená, že plast se vlivem tepla roztahuje 8 až 10 krát více než ocel. Vzniká napětí mezi výztuhou a plastem s následnými deformacemi a geometrickými odchylkami od původního stavu, které musí být korigovány seřizováním kování.
Další nevýhodou je malá tuhost plastového profilu jako takového, jakákoli nepřesnost například při vypodložení skleněné výplně křídla se projeví jeho svěšováním, po němž musí nutně následovat seřízení (u některých novějších výrobků je tento konkrétní problém do značné míry eliminován používáním kontaktního způsobu zasklení vlepováním skel do křídelního profilu). K tomu více v publikaci Okno - klíčová součást staveb.
Povrch plastových výrobků má tendenci elektrostaticky přitahovat prach, nečistoty a kouř, což způsobuje výraznější znečištění povrchu, a tím nutnost častějšího umývání, má-li výrobek působit stále opticky příznivě. Tuto vlastnost je možné do určité míry eliminovat aplikací speciálních čisticích roztoků, které se použijí jednou nebo dvakrát ročně při umývání oken. Použití takových čisticích prostředků umožní dočasné snížení statického náboje v povrchu plastových výrobků, který je příčinou zmíněného přitahování nečistot.
Pozdější obnova povrchové úpravy na rozdíl od oken z jiných materiálů není prakticky možná.
Okna a dveře z plastu jsou náchylnější k poškození obzvláště v případech, nejsou-li striktně dodrženy podmínky, které výrobci obvykle předepisují v návodech k obsluze. Pokud již k poškození dojde, je možné otvorové výplně z plastu opravit pouze s vynaložením velkých nákladů, poměrně velmi často bývají i neopravitelné.
Často vyzdvihovaná možnost recyklace starých oken je energeticky velmi náročná, ekologická přívětivost plastu je tím do značné míry pouze relativní.